WeBible

Já jsem muž okoušející trápení od metly rozhněvání Božího.

Zahnal mne, a uvedl do tmy a ne k světlu.

Toliko proti mně se postavuje, a obrací ruku svou přes celý den.

Uvedl sešlost na tělo mé a kůži mou, a polámal kosti mé.

Zastavěl mne a obklíčil přeodpornou hořkostí.

Postavil mne v tmavých místech jako ty, kteříž již dávno zemřeli.

Ohradil mne, abych nevyšel; obtížil ocelivý řetěz můj.

A jakžkoli volám a křičím, zacpává uši před mou modlitbou.

Ohradil cesty mé tesaným kamenem, a stezky mé zmátl.

Jest nedvěd číhající na mne, lev v skrejších.

Cesty mé stočil, anobrž roztrhal mne, a na to mne přivedl, abych byl pustý.

Natáhl lučiště své, a vystavil mne za cíl střelám.

Postřelil ledví má střelami toulu svého.

Jsem v posměchu se vším lidem svým, a písničkou jejich přes celý den.

Sytí mne hořkostmi, opojuje mne pelynkem.

Nadto potřel o kameníčko zuby mé, vrazil mne do popela.

Tak jsi vzdálil, ó Bože, duši mou od pokoje, až zapomínám na pohodlí,

A říkám: Zahynulatě síla má i naděje má, kterouž jsem měl v Hospodinu.

A však duše má rozvažujíc trápení svá a pláč svůj, pelynek a žluč,

Rozvažujíc to ustavičně, ponižuje se ve mně.

A přivodě sobě to ku paměti, (naději mám),

Že veliké jest milosrdenství Hospodinovo, když jsme do konce nevyhynuli. Nepřestávajíť zajisté slitování jeho,

Ale nová jsou každého jitra; převeliká jest pravda tvá.

Díl můj jest Hospodin, říká duše má; protož naději mám v něm.

Dobrý jest Hospodin těm, jenž očekávají na něj, duši té, kteráž ho hledá.

Dobré jest trpělivě očekávajícímu na spasení Hospodinovo.

Dobré jest muži tomu, kterýž by nosil jho od dětinství svého,

Kterýž by pak byl opuštěn, trpělivě se má v tom, což na něj vloženo,

Dávaje do prachu ústa svá, až by se ukázala naděje,

Nastavuje líce tomu, kdož jej bije, a sytě se potupou.

Neboť nezamítá Pán na věčnost;

Nýbrž ačkoli zarmucuje, však slitovává se podlé množství milosrdenství svého.

Netrápíť zajisté z srdce svého, aniž zarmucuje synů lidských.

Aby kdo potíral nohama svýma všecky vězně v zemi,

Aby nespravedlivě soudil muže před oblíčejem Nejvyššího,

Aby převracel člověka v při jeho, Pán nelibuje.

Kdo jest, ješto když řekl, stalo se něco, a Pán nepřikázal?

Z úst Nejvyššího zdali nepochází zlé i dobré?

Proč by tedy sobě stýskal člověk živý, muž nad kázní za hříchy své?

Zpytujme raději a ohledujme cest našich, a navraťme se až k Hospodinu.

Pozdvihujme srdcí i rukou svých k Bohu silnému v nebe.

Myť jsme se zpronevěřili, a zpurní jsme byli, protož ty neodpouštíš.

Obestřels se hněvem a stiháš nás, morduješ a nešanuješ.

Obestřels se oblakem, aby nemohla proniknouti k tobě modlitba.

Za smeti a povrhel položil jsi nás u prostřed národů těchto.

Rozdírají na nás ústa svá všickni nepřátelé naši.

Strach a jáma potkala nás, zpuštění a setření.

Potokové vod tekou z očí mých pro potření dcery lidu mého.

Oči mé slzí bez přestání, proto že není žádného odtušení,

Ažby popatřil a shlédl Hospodin s nebe.

Oči mé rmoutí duši mou pro všecky dcery města mého.

Loviliť jsou mne ustavičně, jako ptáče, nepřátelé moji bez příčiny.

Uvrhli do jámy život můj, a přimetali mne kamením.

Rozvodnily se vody nad hlavou mou, řekl jsem: Jižtě po mně.

Vzývám jméno tvé, ó Hospodine, z jámy nejhlubší.

Hlas můj vyslýchával jsi; nezacpávejž ucha svého před vzdycháním mým a voláním mým.

V ten den, v němž jsem tě vzýval, přicházeje, říkávals: Neboj se.

Pane, zasazuje se o při duše mé, vysvobozoval jsi život můj.

Vidíš, ó Hospodine, převrácenost, kteráž se mně děje, dopomoziž mi k spravedlnosti.

Vidíš všecko vymstívání se jejich, všecky úklady jejich proti mně.

Slýcháš utrhání jejich, ó Hospodine, i všecky obmysly jejich proti mně,

Řeči povstávajících proti mně, a přemyšlování jejich proti mně přes celý den.

Pohleď, jak při sedání jejich i povstání jejich jsem písničkou jejich.

Dej jim odplatu, Hospodine, podlé díla rukou jejich.

Dej jim zatvrdilé srdce a prokletí své na ně.

Stihej v prchlivosti, a vyhlaď je, ať nejsou pod nebem tvým.